Stánek úmluvy: hebr. 'óhel mô‘éd [Exod 27:21 ; Exod 28:43 ; Exod 33:7], při čemž mo'éd označuje čas, okolnosti nebo místo, jež byly pevně smluveny, ujednány, dohodnuty. Může to být místo, odlišené od všech ostatních svým zvláštním určením anebo nabité zvláštními silami. Tak Job 30:23 označuje oblast mrtvých výrazem bét mô‘éd [= »dům schůzky«, určený, vyhrazený pro všecky živoucí] a Isa 14:13 mluví o mythické babylonské hoře, jež je dostaveníčkem božstev [Kral. překládají »hora shromáždění« právě tak jako ’óhel mô‘éd překládají často »stánek shromáždění«, na př. 2Chr 1:3 a j.]. S. ú. je tedy místo, určené pro setkávání s Bohem [Exod 25:22; sr. Num 7:89], kde se zjevuje božská moc a kde je tato moc pro Izraelce patrná. Je to místo duchovního spojení mezi Bohem a člověkem; znamení Boží přítomnosti uprostřed vyvoleného lidu [Exod 25:8, sr. Ezek 37:27], a to Bohem ustanoveným, dohodnutým znamením, jež je současně svědectvím pro lid o Boží přítomnosti. Tato přítomnost byla zdůrazněna zvláště deskami Zákona, jenž byl nazýván svědectvím [Exod 25:16] nebo deskami svědectví [Exod 31:18]. Proto s. ú. je nazýván také »příbytek svědectví« [Exod 38:21; Num 1:50 , Num 1:53 ; Num 10:11] nebo »stánek svědectví« [Num 9:15 ; Num 18:2].

Ve SZ-ě máme snad dvojí tradici: podle Exod 33:7 - Exod 33:11 byl s. ú. vně za stany, vzdálen od ležení Izraelců, takže kdokoliv hledal rady Hospodinovy, musel choditi ven ke stánku ú. Sem se uchyloval Mojžíš, když chtěl mluviti s Bohem. Odtud se pak vracel do tábora, zatím co jediný Jozue neodcházel ze s-u [sr. také Num 11:16 - Num 11:30 ; Num 12:1nn ; Num 14:10]. Podle Ex 25-27; 30-31; 35-40 byl s. uprostřed tábora, aby tak vyjadřoval základní myšlenku sz zbožnosti: Bůh ve středu Izraele. Podle Exod 33:7 - Exod 33:11 šlo patrně o nejstarší podobu s-u, jenž byl příbytkem truhly úmluvy [sr. 2Chr 1:3 s 1Kgs 3:2]. Katoličtí bohoslovci tvrdí, že tento s. existoval už před Mojžíšem v Egyptě jako svatostánek, podobný posvátným stánkům egyptským. Podle ostatních citovaných míst šlo už asi o další vývoj, plný symboliky, anebo, jak se mnozí badatelé domnívají, o promítnutí pozdější složité bohoslužby chrámové [sr. Ez 40-48], jejímž předobrazem byl právě s. ú., do minulosti. Pamatujme na to, že proroci předpovídali návrat Izraele na poušť jako jedinou cestu k záchraně skutečné monotheistické zbožnosti [Hos 2:14]. Měli patrně před očima i ideální s. ú., který byl vykreslen kněžskými kruhy v t. zv. kněžském kodexu [*Pentateuch] a vyjadřoval celé bohosloví SZ-a o nepřístupné, dokonalé svatosti Boží.

Všimněme si podrobností tohoto ideálního s-u, jeho vzniku, vybavení a symboliky. Po vydání Zákona na hoře Sinai nařídil Bůh Mojžíšovi, aby zhotovil svatyni podle podobenství, jež mu bylo ukázáno na hoře [Exod 25:9 , Exod 25:40]. Lid sebral mezi sebou všecky potřeby ke zhotovení s-u a truhly úmluvy. Z kovů to bylo zlato, stříbro a měď [bronz]; z tkanin *postavec [kobercovitá tkanina] modrý, šarlat, červec dvakrát barvený a hedvábí; z koží především kůže skopová na červeno barvená a pak kůže jezevčí[?]. Dříví *setim, pak olej k svícení a vonné látky ke zhotovení oleje k pomazání kněží a k přípravě kadidla, dále kamení onychinové a jiné drahé kamení na zhotovení náprsníku nejvyššího kněze. Provedení s-u obstarali *Bezaleel, syn Uriův, vnuk Hurův z pokolení Judova, a *Aholiab z pokolení Danova, kteří byli naplněni duchem Božím tak, že se vyznali »v umění všelijakého řemesla« [Exod 31:2 , Exod 31:6 ; Exod 35:30 , Exod 35:34].

S. byl postaven tak, aby vyjadřoval stoupající stupně posvátnosti. Nejdříve se vešlo do síně příbytku, t. j. do nádvoří kolem s-u v podobě obdélníku, jehož delší strana od východu k západu měřila 100 loket [52,50 m, počítáme-li loket o 0,525 m], strany od severu k jihu 50 loket [26,25 m], tedy o celkové ploše 1 378 m2. Na vých. straně byl vchod, široký 20 loket [10,50 m], zastřený barevnými a vyšívanými oponami z přesoukaného kmentu [Exod 27:16]. Opony byly upevněny na postříbřených tyčích, spojujících čtyři [pět?] sloupy. Celý prostor byl ohraničen 60 podobnými sloupy s postříbřenými hlavicemi, po dvacíti na delších, po desíti na užších stranách, vysokými 2,62 m. Jednotlivé sloupy byly od sebe vzdáleny 5 loket [2,62 m]. Každý sloup byl upevněn provazy, uvázanými k bronzovým kolíkům v zemi, a kovovým podstavcem, zaraženým v půdě pomocí zvláštních výstupků [hřebů, Exod 27:10 , Exod 27:16]. Mezi sloupy na postříbřených tyčích byly zavěšeny bílé opony z přesoukaného kmentu. V nádvoří byl umístěn *oltář pro zápalné oběti [celopaly Exod 27:1 - Exod 27:8], uvnitř dutý, zhotovený z desek z dříví setim [snad akaciové dřevo, tvrdé a poměrně lehké], obložených tenkým, bronzovým [Kral. měděným] plechem [Exod 38:30 ; Exod 39:39]. Oltář měl podobu hranolu o základně 2,6 m x 2,6 m a výšce 1,6 m. Na čtyřech horních úhlech byl opatřen rohy, obloženými kovem. Dolní část oltáře měla kolem dokola bronzové mřížoví. Tato dolní část byla opatřena roštem [Exod 27:5 ; Exod 38:4] a jakýmsi ochozem [Kral. »okolkem«] pro přisluhující levity. Pro přenášení byl oltář opatřen kruhy na sochory. Mezi s-em ú. a oltářem bylo bronzové umyvadlo, zhotovené podle tradice ze zrcadel, věnovaných přisluhujícími[?] ženami [sr. Exod 38:8]. Bylo kulaté a stálo na jakémsi podstavci [Exod 30:18]. Sloužilo k umývání rukou i nohou kněží a levitů [Exod 30:17 - Exod 30:21].

Vlastní příbytek [hebr. miškári] Hospodinův [Exod 26:1] byl zhotoven z desíti čalounů o velikosti 28 x 4 lokte z nejjemnějšího hedvábí s vyšitými obrazy *cherubínů v barvách modré, šarlatové a purpurové, spojených po pěti sponkami a smyčkami, takže byla vytvořena záclona obdélníkovité plochy 40 x 28 loket [= 20,8 m x 14,56 m]. Na ochranu této umělecké záclony byly zhotoveny tři přikrývky. První z nich se skládala z jedenácti houní z kozí srsti velikosti 30 x 4 loket, takže jejich spojením byla vytvořena plocha 44 x 30 loket [23,1 m x 15,75 m]. Druhé dvě přikrývky měly být zhotoveny podobně z koží stopových, obarvených na červeno, a z koží jezevčích [Exod 26:7 - Exod 26:14], nejde-li tu spíš o delfíny [hebr. tachaš], jejichž kůže byla mastná, takže nepropouštěla vodu. Na to měla být zhotovena dřevěná konstrukce ze 48 samostatných částí. Každá z nich se skládala ze dvou proti sobě postavených rámů o výšce 5,25 m [10 loket], spojených čtyřmi příčkami, dlouhými 0,78 m [1,5 loket]. Tak rozumějí novější vykladači popisu v Exod 26:15 - Exod 26:30, ježto je nemyslitelné, že by mohlo jít o »desky«, silné 0,78 m, jež by byly pro dopravu neobyčejně těžké. Tato dřevěná konstrukce byla obložena zlatým plechem [Exod 26:29]. Jednotlivé části byly sestaveny tak, že ohraničovaly prostor 30 x 10 x 10 loket [15,75 x 5,25 x 5,25 m], při čemž vých. strana zůstala otevřena. Dvě rohové »desky« měly v průřezu pravý úhel a byly nejspíše z jednoho kusu [tak rozumějí vykladači Exod 26:24 ; Exod 36:29]. Spodek celé konstrukce byl zasazen do těžkých stříbrných podstavců [patek, Exod 38:27], z nichž každý spojoval dvě sousední »desky«. Dále byla každá strana zpevněna pěti tyčemi [Kral. »svlaky«], potaženými rovněž zlatem a zavěšenými na zlatých kruzích. Jedna z těchto pěti tyčí probíhala vnitřkem konstrukce [»uprostřed desek«], nemáme-li udání bible rozumět spíše tak, že jedna z tyčí vázala jednotlivé části právě uprostřed, kdežto dvě byly umístěny u spodu a dvě u vrchu celé stěny. Na takto vzniklé lešení, jež snad mělo i krov ze dvou krokvicovitých trámců, spojených dřevěným trámcem [Exod 26:24 v hebr.], byla položena hedvábná přikrývka, jež měla tvořit Boží příbytek. Cherubíni byli viditelní jak shora na střeše, tak po stranách jako symbol nebeského příbytku, jimi obsluhovaného. Na tuto záclonu byla položena první přikrývka stánku, popsaná výše. Protože byla větší, přesahovala přikrývku příbytku. Po delších stranách byla napjata kolíky, zasazenými v zemi. Na vých. straně byla tato přikrývka přeložena tak, že tvořila asi jednometrový závěs nad vchodem [Exod 26:9]. Nevíme, jak a kdy byly kladeny dvě další přikrývky. Snad to byly jen náhradní přikrývky anebo spíš přikrývaly celý s. ú. na nějaké jiné sloupkové přehradě a tvořily jakýsi okap, pod nímž snad spávali strážci s-u ú. [sr. 1Sam 3:3].

Prostor uvnitř byl rozdělen na dvě části v poměru 2:1 oponou [Exod 26:31nn] z téhož materiálu a s týmiž výzdobami jako přikrytí příbytku. Opona byla upevněna na čtyřech sloupech, pobitých zlatem, ve vzdálenosti 10,5 m [20 loket] od vchodu a 5,25 m [10 loket] od západní stěny. Hlavice sloupů byly zlaté, patky stříbrné. Větší z oddělení se nazývala svatyně [hebr. kódeš, Heb 9:6 »první stánek«], menší svatyně svatých [nejsvětější místo, hebr. kódeš ha-k°dáším; Heb 9:7 »druhý stánek«], jež měla podobu krychle. Vchod do svatyně byl zakryt vyšívaným barevným závěsem, »zastřením dveří stánku« [Exod 26:36n ; Exod 36:37n], zavěšeným na pěti pozlacených sloupech se zlatými hlavicemi a s bronzovými podstavci. Rozměr tohoto závěsu byl 10 x 10 loket [5,25 x 5,25 m].

Svatyně byla opatřena jednak stolem pro předkladné chleby [Kral. »chleby předložení«; Exod 25:23 - Exod 25:30 ; Exod 37:10 - Exod 37:16], jednak sedmiramenným svícnem [Exod 25:31 - Exod 25:40 ; Exod 37:17 - Exod 37:24], a konečně kadidlovým oltářem [Exod 30:1 - Exod 30:7 ; Exod 37:25 - Exod 37:28]. Stůl předkladný, nazývaný také »čistým stolem« [Lev 24:6], potažený zlatým plechem, vysoký půldruhého lokte s deskou 2x1 loket, byl na nohách stažen lištami na dlaň širokými, zpevněnými zlatým věncem [Kral. »okolkem«, Exod 25:25]. Stůl byl opatřen čtyřmi kruhy, aby mohl být přenášen pomocí sochorů. Ke stolu náležely dvě mísy, na něž se snad kladly před každou sobotou vždy nové chleby, a to ve sloupcích po šesti na každou mísu [Lev 24:5 - Lev 24:9], dále dvě pánve [Kral. »lžice«, Exod 25:29], patrně na kadidlo [Lev 24:7], a konečně větší pohár [Kral. »přikryvadlo«] a obětní miska, případně koflík k úlitbě [nikoli k přikrývání]. Sedmiramenný svícen z tepaného zlata, na všech částech ozdobený ornamenty, znázorňující květy mandlovníku, stál na jižní straně svatyně, zatím co stůl pro předkladné chleby stál na sev. straně. Celý svícen byl z jednoho kusu a vážil jednu hřivnu. Ke svícnu patřily zlaté kratiknoty, jakési nůžky [Kral. »utěradla«] a popelníky [Kral. »nádoby k oharkům«]. Kadidlový oltář měl podobu čtverhrannou [1 loket x 1 loket]. Byl vysoký 2 lokte a opatřen tak jako oltář v nádvoří čtyřmi rohy a ovšem i kruhy na sochory k přenášení. Na tomto oltáři bylo páleno kadidlo [Exod 30:7nn] ráno a večer. Byl umístěn před oponou, uzavírající vchod do svatyně svatých.

Ve svatyni svatých, úplně temné, byly dva odlišné a přece spolu souvisící kultovní předměty: truhla svědectví [Exod 25:16] a slitovnice [Exod 25:21]. Truhla svědectví, nazývaná tak proto, že v ní byly desky svědectví, t. j. Zákona [Exod 25:16 ; Exod 31:18], měla rozměry 2,5 x 1,5 x 1,5 lokte a byla uvnitř i zevnitř vyložena zlatem a kolem dokola ozdobena nejspíš nějakým zlatým vlysem [Kral. »koruna«, Exod 25:11]. I truhla byla opatřena čtyřmi kruhy na přenášení sochory, jež nikdy neměly být vytahovány [Exod 25:15]. Na truhle svědectví spočíval vlastní trůn Boží [1Sam 4:4; »podnoží Boží«, Ps 99:5], t. j. slitovnice [Exod 25:17nn, rozměrů 2,5 x 1,5 lokte] se dvěma proti sobě postavenými nebo snad klečícími cherubíny, kteří ji svými křídly zakrývali. Jejich tváře byly skloněny ke slitovnici. Vše bylo zhotoveno v celistvém kusu z ryzího zlata.

Přehlédneme-li celé rozmístění předsíně a s-u ú., shledáme, že prostor je rozdělen na dva vedle sebe ležící čtverce o stranách po 50 loktech. Čtverec na straně východní tvoří předsíň pro bohoslužebnou účast lidu. Právě ve středu předsíně je umístěn oltář. Uprostřed čtverce na straně západní je svatyně svatých. A právě na průsečíku uhlopříčen je truhla úmluvy se slitovnicí, trůnem Božím, kde se setkával Mojžíš s Hospodinem [Exod 25:22]. Ale i Mojžíš tvořil výjimku. Neboť nejvyšší kněz směl přistupovat do svatyně svatých pouze jedenkrát do roka na veliký den smíření [Lev 16:14]. Obyčejný kněz směl vstoupiti pouze do svatyně, kdežto lidu bylo vyhrazeno pouze nádvoří. Také kultovní předměty znázorňovaly stoupající posvátnost místa. Zastření vchodu bylo sice vyšívané [Exod 26:36], ale bez cherubínů, kdežto opona ve svatyni svatých byla zhotovena »dílem řemeslným s cherubíny« [Exod 26:31]. Sloupy zastření u vchodu spočívaly na podstavcích pouze bronzových [Kral. »měděných«, Exod 26:37], kdežto sloupy, na nichž byla zavěšena opona, spočívaly na podstavcích stříbrných [Exod 26:32]. Předměty kultovní ve svatyni byly jen potaženy zlatem, kdežto slitovnice byla z ryzího, masivního zlata. Všecky tyto podrobnosti měly náboženský význam. S. ú. měl ústřední postavení v životě vyvoleného lidu jako svatyně jediného Boha s jedinou svatyní [Exod 26:6 »příbytek jeden«; sr. Deut 6:4]. Geometrické rozměry a přesná souměrnost symbolisovaly dokonalost a harmonii Božího charakteru [krychlovitá podoba svatyně svatých, sr. Rev 21:16]. A umístění svatyně svatých v naprosté temnotě znázorňovalo nepřistupitelnou svatost Boží. Předsíň, svatyně, svatyně svatých byly snad původně obrazem země, nebe a nebe nebes, ale později též označovaly tři stupně theokratické společnosti: lid, kněze, nejvyššího kněze, jenž byl prostředníkem mezi Bohem a lidem. Vše to ukazuje na pokročilý stupeň náboženského přemýšlení, jež si libovalo v symbolice. Žd 10 vidí v počínání velekněze ve s-u ú. předobraz díla Kristova; Augustinovi předsíň znázorňovala SZ, svatyně nz církev bojující, svatyně svatých církev vítěznou. Jiní v něm viděli tři stupně duchovního života.

Pokud Izraelci putovali pouští, byl stánek přenášen s místa na místo. V zemi zaslíbené zaujal stálé místo v Sílo [Josh 18:1] ve středu nejsilnějšího pokolení Efraim. Bylo tedy Sílo svatyní všeho lidu v době soudců [Josh 19:51]. Když však v boji s Filištínskými byla truhla Boží vzata a Sílo zničeno [1Sam 3:11], neslyšíme už celkem nic o s-u ú. Z 1Sam 21:1nn nelze dovozovat, že byl v Nóbe, podle 1Chr 16:39 ; 1Chr 21:29; 2Chr 1:3 byl prý s. ú. na výsosti v Gabaon s. od Jerusalema. Možná však, že pisatelé knih Pa chtějí tak jen vyložiti, proč Šalomoun obětoval na této výsosti, ač to odporovalo deuteronomistickým tendencím. Je přirozené, že po vystavění chrámu Šalomounova stánek už nemohl mít žádného významu, ježto byl pokládán jen za jeho stín. Podle 1Kgs 8:4 a 2Chr 5:5 byly zbytky s-u ú. uloženy v chrámě.

Heb 8:1 - Heb 10:18 popisuje dílo Kristovo jako velekněze v protikladu proti velekněžské službě ve s-u ú. S. ú. byl jen matným odstínem »pravého stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk« [Heb 8:2; sr. Exod 33:7], a to v nebesích. Tento nebeský stánek ukázal kdysi Bůh Mojžíšovi, když mu nařídil, aby zhotovil stánek pozemský [»svatyni světskou«, t. j. pozemskou, Heb 9:1]. Heb 9:1 - Heb 9:5 popisuje tuto pozemskou svatyni s některými odchylkami od podání sz. Ve svatyni vynechává kadidlový oltář [Exod 30:1 - Exod 30:10 ; Exod 37:25 - Exod 37:28] a přenáší jej do svatyně svatých [Kral. zlatou kadidlnici. Heb 9:4]. Už některé staré rukopisy si všimly tohoto opominutí a vsunují kadidlový oltář do svatyně. Ovšem, i Exod 26:35 a 25,23-40 se zmiňují jen o svícnu a stolu ve svatyni, nikoli o kadidlovém oltáři. Možná však, že thymiatérion, překládané obyčejně kadidlový oltář, označuje zde skutečně, jak překládají Kral., kaditelnici, do níž byl brán oheň z kadidlového oltáře, který pisatel Žd ve svatyni prostě předpokládá, aniž se o něm zmínil [sr. 1Kgs 8:50]. Obrat »zlatou maje kadidlnici« by pak neznamenal, že tento kultovní předmět byl uložen ve svatyni svatých, nýbrž že patřil ke službě v této svatyni. Když pisatel Žd popsal ostatní příslušenství svatyně svatých, obrací pozornost k obřadům, spojeným se svatyní a svatyní svatých, a vyzdvihuje zvláště tu okolnost, že jen nejvyšší kněz směl vstoupiti do svatyně svatých, a to jednou do roka o veliký den smíření [Lv 16]. To je mu obrazem skutečnosti, že přístup k Bohu [do svatyně svatých] ještě nebyl docela zveřejněn. Nad to sz oběti nebyly s to dokonale očistiti svědomí od hříchu. Naproti tomu Kristus, který na základě své smírčí smrti a skrze zmrtvýchvstání vstoupil do nebeské svatyně svatých, toho pravého stánku, jehož je veleknězem, stal se prostředníkem nové smlouvy na odpuštění hříchů, a tak »jednou pro vždy« [Heb 9:12, překlad Hejčlův] zjednal věčné vykoupení. Tím učinil přisluhování pozemského s-u ú. zastaralým a vetchým; neboť i první smlouva se stala zastaralou a vetchou příchodem Kristovým [Heb 8:13 ; Heb 9:15 - Heb 9:28]. Jeho velekněžskou službou byly všecky oběti naplněny a tím zrušeny [Heb 10:1 - Heb 10:18, sr. Mark 15:38]. Přístup k Bohu byl otevřen pro všecky věřící.